Podvědomí: Představa, kterou vyvoláváme, musí vždy splňovat to, co si přejeme. Jestliže mám kopnout nebo udeřit do prostoru nebo překážky, na kterou za normálních okolností nemám, musí ve mě podvědomí vybudovat tak silnou zbraň, že k jakémukoliv cviku přistupuji s naprostou samozřejmostí.

Kung Fu - Shaolin

- - -Shao-linský chrám byl postaven v období dynastie Wei, v letech 420-534 n. l. Podle legendy zde zanechal svou stopu indický mnich Damo, který měl položit základ k budoucímu bojovému umění Shao-lin Quan. Přestože neexistuje fyzický záznam, který by prokázal, že cvičení, která jsou mu připisována, skutečně dala vzniknout Shao-linskému bojovému umění Quan fa, tak jsou k dispozici četné příběhy o tom, že před rokem 600 n. l. se v Shao-linu vyučovala bojová umění. Záznamy z 6 stol. hovoří o bojových mniších, kteří v nich figurují o mnoho let dříve než Damo. Jistá je však jedna věc: Před nástupem další dynastie Tang (618-907) písemné záznamy prokazují, že mniši ze Shao-linu praktikovali a vyučovali Quan fa. V 7 stol. už bylo o mniších ze Shao-linu po celé Číně známé to, že jsou v boji nepřemožitelní. Díky tomu byl na žádost císaře dynastie Tang povolán mnich Tan Tsung a třináct dalších, aby svými dovednostmi pomohli vládnoucí vrstvě překonat politické nepřátele a upevnit moc. Tato událost byla později zaznamenána na kamenném monumentu (kolem roku 734) a ten byl vztyčen na půdě Shao-linu, aby tak bylo stvrzeno místo shao-linu v dějinách bojového umění.

Písemné záznamy ze severního dynastie Qi (550-577 n. l.) popisují Shao-linské mnichy tak, že byli schopni uzvednout stovky kilogramů, byli velmi dobří v boji a jízdě na koni.

Písemné popisy líčí počátky Quan fa v Shao-linu jako umění, sestávající ze zápasení, prudkých chvatů, zaklesnutí neboli Chin na, a dále z několika kopů a úderů. Mniši také dovedli obratně zacházet s kopím. Jejich styl boje je popisován jako současně měkký a tvrdý, využívá se při něm úhybných manévrů a protiváhy k odstrkování a přitahování soupeře prostřednictvím plynulých pohybů, které jsou zakončeny závěrečným vítězným chvatem.

- - -Přibližně v tomto období mniši objevili, jak skloubit fyzické cvičení, dýchací techniky, kultivování tělesné energie a správnou tělesnou mechaniku s jejich náboženskou teorií, filozofií a rozvrhem zbožných modliteb. Díky tomu se Shao-linské kung-fu zřetelně odlišuje od vojenského bojového umění. V Shao-linu se vždy k tělesným pohybům vážou dechová cvičení. Účelem těchto technik dýchání bylo podpořit kultivování energie při bojovém nácviku, zlepšit zdraví a vitalitu člověka.

Mniši své bojové metody a techniky dýchání zkoumali, rozvíjeli a vylepšovali po mnoho let, až se dopracovali k tomu, čím byl Shao-lin charakteristický a jedinečný.

Charakteristické znaky, z nichž se vyvinula shao-linská Quan fa, jsou:

Ruce a nohy útočí společně a rychle, takže protivník nemá šanci zareagovat protiútokem.

  • Jako odpověď na přicházející údery se používá mnoho kruhových pohybů, které matou protivníkovu obranu. Prováděli se úhybným způsobem.
  • Jsou zde obsaženy únikové manévry pro případ, že střetnutí vede k prohře nebo k záměrnému vytváření iluze za účelem ošálení protivníka a jeho přemožení.
  • Schopnost bránit se mnoha protivníkům. Útok a obrana mohou probíhat současně a pokračovat lineárním směrem, dopředu a dozadu.
  • Mnoho pohybů v nízkých postojích. Útočí se na více částí těla.


V počátcích kláštera byl Shao-lin zastoupen pouze lohanským bojovým stylem. Tento styl vznikl podle legendy, kde se 18 mužů (původně banditů) obrátilo na víru a stali se Buddhovými strážci. Vydali se na cestu spasení, k níž patřilo oddálení vlastního vstupu do nirvány.



- - - Tento styl byl jádrem a zdrojem všech různých shao-linských bojových forem.

Forma 18 lohanových pomocníků je pravděpodobně jednou z nejstarších organizovaných bojových forem. Používá se doposud a je stará téměř 1200 let. Zatímco u Lohanova systému je kladen větší důraz na přímé techniky rukou, tak měkký bojový systém zdůrazňuje měkčí, plynulejší kruhové aspekty. Přitom je však v podstatě směsí zápasení a boxu. Podobá se tak trochu Tai ji quan a často se mu říká shao-linské Tai ji. Existuje domněnka, že měl přímý vliv na původní verze vnitřních bojových forem Wu-tang.

Jelikož byli mniši využíváni císaři k ochraně země, bylo jim dovoleno své bojové umění vybrušovat. Díky věhlasu Shao-linu se zájem o kung-fu rozšířil po celé Číně. V roce 702 n. l. byl zaveden systém prohlídek za účelem výběru vojenských důstojníků. Ti, kteří byli v bojovém umění nejlepší, obdrželi čestný titul a různé hodnosti.



- - - V roce 959 pak následovalo období deseti království. V té době se Shao-linské Quan fa velmi rozšířilo. Shao-lin byl v té době opět zničen a mnoho mnichů se potulovalo po celé zemi, což mělo další vliv na šíření kung-fu v provinciích kolem Shao-linu. V roce 960 byla Čína znovu sjednocena dynastií Sung. První císař této dynastie Sung tai Zu byl uznávaný přeborník v bojovém umění a zasloužil se o to, aby byl Shao-lin znovu obnoven. Sung tai Zu se naučil 18 Shao-linských lohanových stylů a z nich si vytvořil vlastní styl, ve kterém pohyby zkombinoval do nových forem. Za jeho vlády se v Shao-linu vyučovaly také formy s dlouhým kopím.

Chan shi I založil na základě Shao-linských technik styl Liu Ho Quan (šest bojových harmonií). V roce 1103 také slavný generál Yue Fei přivedl své vojáky do Shao-linu, aby mohlo dojít k výměně technik. Tento generál rovněž vynalezl své vlastní bojové formy např.: Yue san Shou a Yu chia Quan, orlí pařát, devět způsobů kopání mandarínské kachničky a jiné. V průběhu období Sung byl také vynalezen styl Xin-yi jehož zdokonalení je také přisuzováno generálovi Yue Fei.


- - -V roce 1279 se dostala k moři mongolská dynastie Yuan. Z nutnosti přizpůsobit se nebezpečné době, se Shao-linské bojové techniky stali tvrdšími. Využívalo se v nich především rychlosti, agresivity a síly. Začala se zdůrazňovat úsporná technika a prosazovala se obrana prostřednictvím prvních útočných úderů. Ve své době byla tato technika velmi účinná, ale nebyla tak rozvinutá jako dřívější Shao-linský Quan.

Po prudkých národnostních vzpourách byli Mongolové poraženi. Chu Yuan chan, buddhistický mnich, založil milovanou dynastii Ming, která se udržela u moci od roku 1368 do roku 1644. V tomto období nastalo, v Shao-linských bojových metodách, mnoho změn k lepšímu. Rozvinula se interní umění, což později vedlo k vývoji Tai ji Quan a dalších vnitřních umění. Legenda praví, že taoistický mnich Zhang San Feng byl čím dál více rozčarován tím, jak se v Shao-linu používala k sebeobraně brutální, hrubá síla. Snažil se vrátit bojová umění k předchozímu měkčímu stylu. Byl tedy znovu přezkoumán měkký Quan a taoistická cvičení Nei čchi Gung , a poté se zkombinovali s technikami z původních interních aspektů lohanského stylu. Nová cvičení byla měkčí a pozvolnější, jejich cílem byl rozvoj vnitřních orgánů a procvičování kloubů, svalů a kostí. Důraz byl nově kladen na uvolněný, poddajný pohyb.      

Na základech Shao-linského Quan fa postupně vznikali další a další styly. Některé např. rodinné styly si vypracovali vlastní bojový systém, odlišný jak v cvičebních postupech, tak i v bojových technikách, ale téměř u všech stylů je možno vystopovat vliv Shao-linu.



- - -V Shao-linu během dalších staletí vzniklo mnoho dalších stylů. Rozvinuly se bojové techniky s mnoha různými zbraněmi. Bojový mniši museli ovládat 18 základních zbraní. Dále se trénovali v různých umění kung např. kung železné hlavy, ocelového předloktí, kung skoku atd. Ve spojení s dechovými cvičeními, meditací a výcvikem bojových umění se z nich stali uznávaní a obávaní bojovníci, známí po celé Číně